Jednoho dne se v říši Fantasie objevil drak. Usadil se ve velké jeskyni v obrovské skále. Všude se o něm povídalo že je zlí a chce princeznu sežrat. Špunťa začala plakat, bála se že ji drak opravdu sežere a ona už nikdy neuvidí maminku a tatínka, kteří byli také moc smutní a báli se o svou dcerku. Proto dal král vyhlásit, že kdo draka zabije a zachrání princeznu že mu dá celou truhlici zlata nebo klidně víc, hlavně ať zachrání princeznu. Plynuly dny, týdny, měsíce, ale nikdo se nepřihlásil, draka se každý bál. No a tak nadešel čas princeznu odvést k drakovi do jeskyně. Nastalo velké loučení, všichni měli Špuntadelu rádi, byla vždy veselá, ale i moudrá. I Tedy se loučil, byl velmi smutný, svou paničku měl rád a když měla odejít plakal. Princezna řekla, že půjde sama, aby drak neublížil ještě někomu dalšímu. Tak šla, byla to pěkně vysoká skála. Byla skoro holá, nikde na ní nic nerostlo, jen sem tam trs trávy. Špunťa ušla jen kousek a už měla mokré tričko od potu. „Ta skála je pěkně strmá.“ Říkala si pro sebe. Když na ni vylezla byla úplně unavená a tak si sundala mikinu, jen abyste rozuměli, Špunťa nebyla žádná nafrněná princeznička v hedvábných šatech nosila normální tričko, džíny a mikinu, ale zpět k příběhu, sundala si mikinu a posadila se na ní. Vytáhla z batůžku s obrázkem bonbónu svačinu a začla jíst. V krabičce měla připravené jablíčko, hrušku a moučnou koblihu. Během ochutnávání sladké koblihy si vzpomněla že tam není na procházce, ale má ji sežrat drak. Když snědla jablko i koblihu, šla se odvážně podívat do jeskyně. Opatrně se přiblížila a nakoukla do skály. Jeskyně byla dlouhá a široká, po stěnách byly rozvěšené obrázky. To bylo princezně divné, protože draci nemají rádi obrázky, ale když se zamyslela zjistila že draci přece mají nejméně tři hlavy takže se každou hlavou dívají na jiný obrázek. To dávalo smysl. Přemýšlela nahlas Špuntadela, ale ouha řekla to moc hlasitě. Drak v jeskyni to slyšel. Zrovna spal ve své houpací síti a ptá se veselím hlasem „kdo tam??“. Špuntě to bylo divné, protože draci nebývají veselí, tak se rozhodla to risknout, svou mikinu si ovazázala kolem pasu batůžek dala na záda a připlížila se podél zdi do jeskyně. Tam byla od stěny ke stěně natažená houpací síť. „Co?!“ Otevřela princezna údivem pusu až se prozradila, drak který ležel v houpací síti se otočil, vyskočil ze sítě a běžel ke Špuntadele, ta strachem zavřela oči a čekala až ji drak sežere. Jenže to se nestalo. Drak ji zvedl do výšky a zatočil se s ní, potom ji objal a položil na zem. Víte na co princezna otevřela pusu?? No to bylo kvůli tomu, že ten drak nebyl jen tak nějaký obyčejný drak. To byl čínský drak 🐉🐲. „Ahoj, jak se jsmenuješ?“ Zeptal se drak a mezitím než Špuntadela něco stihla říct, drak ji posadil na židli ke stolu a před ní postavil talíř plný palačinek s nutelou. Princezna se představila a zeptala se na jeho jméno. „Jsem stíno drak, ale nemám jméno. Někdo mi zatím říkal stíne nebo nedozrálý rajče, protože jsem zelený.“ Odpověděl Stín smutně. „Dobře já ti budu říkat Stíne.“ Oznámila Špunťa. Spucla palačinky (moc jí chutnalo). „Tak vyrážíme.” Povídá nadšeně princezna, nandala si batůžek a nasedla na draka, ten vylétl z jeskyně a snesl se dolů k městu. Špunťa mu ukazovala cestu do zámku. Když dorazili, princezna se postavila před svého tatínka a draka představila. Drak se uklonil a řekl že by rád zámku pracoval jako pomocník. Král Koriandr se také představil, zeptal se „dobrá a co umíš? Dám ti úkol.” zvedl se, šel ke stolu a převrhl vázu s květinami „ tak, teď to ukliď!” přikázal král. Drak přilétl ke stolu v neskutečné rychlosti, vzal vázu, odlétl někam pryč, okamžitě byl spět s vázou plnou vody a s čistým ubrusem. Ubrus rozprostřel po stole, položil tam vázu. Ze země sebral politou pokrývku stolu, poházené kytky také, opět odletěl, vrátil se jen s novou kyticí, tu umístil do vázy a postavil se před krále s úklonou. Král byl spokojen a tak draka přijal do svých služeb. Po dni práce se král ptá draka „co si žádáš za své služby? Kupu peněz nebo snad celou truhlu?” „ne, ne nic takového” odmítal drak „stačí mi pytel marshmelownů.” „ale jistě mi totiž zrovna na naší královské zahradě pěstujeme marshmelow strom takže si i přes den klidně utrhni.” souhlasil král, ještě to odpoledne do království
Fantazie přišli Chichejda se Vševědkou. Vševědka konstatovala: „ no to by jsme ti rovnou mohli říkat Shadow, protože to znamená v angličtině stín!” „ ano, ano, ano!!” to jméno se drakovi moc líbilo.
A tím končí tento příběh, který dokazuje že nic není tak jak to vypadá. 💜