Byla jednou jedna šťastná prasečí rodinka. Žili v malém domku za vesnicí, maminka se třemi malými prasátky. Jmenovali se: Honza, Pepa a Agáta. Jednoho dne se prasátka rozhodla vydat se do světa. Na cestu si vzali batůžek a do něj sušenky. Po chvíli cesty došly na krásnou louku. První prasátko – Pepa povídá: „tady je to krásné, asi tu zůstanu.“ „Dobrá,“ řekla druhá dvě prasátka „my půjdeme dál.“ Za chvíli šli podél lesa, „já budu tady!“ Rozhodl se Honza. Agáta pokračovala, po dlouhé cestě došla až k řece. „Líbí se mi tu.“ Posadila se a začala jíst své sušenky. My se zatím vrátíme k Pepovi. První prasátko (Pepa) už vymyslelo z čeho si postaví domeček, nedaleko totiž viděl hromadu slámy a tak začal stavět. Po chvíli měl postavenou krásnou chaloupku. Zatímco si Pepa hověl ve svém domku, Honza pokládal poslední klacíky, jelikož jeho domeček byl z klacíků a větviček. Když měl hotovo, posadil se na židli před chaloupkou a odpočíval. Agáta zatím pracně dodělávala svůj dům, byl opravdu krásný, propracovaný, jelikož byl z cihel.
Další den Pepa už snídal, když oknem uviděl přicházet vlka, prasátko se zaleklo a chtělo utéci jenže vlk šel ke dveřím, tak Pepa musel zbourat svůj slaměný domeček, aby mohl zmizet vlkovi z dohledu. Běžel, běžel až doběhl k lesu kde měl chloupku jeho bratr. Ani nezaťukal a vběhl dovnitř jako velká voda. „Co se děje?“ Ptal se Honzík. „Je tam vlk. Chce mě sežrat!!“ Odpověděl vyděšeně Pepík. Zatímco vlk pomalu následoval první prasátko. Když došel k domku z větví, chtěl zaklepat jenže dům se mu opět zbořil před očima, z něj vyběhly dvě prasátka (Pepík a Honzík). „Ach jo kam zase utíkají?“ Povzdechl si vlk a opět se vydal za nimi. Honza s Pepou vběhly do Agátina domku. „Bacha Agáto blíží se!“ Vykřikli obě prasátka najednou. „Kdo se blíží?“ Koukala na ně Agáta s vykulenýma očima. „Vlk!“ Sténal Pepa. Agáta vyhlédla z okna „a jo. Tamhle je!“ Ukázala z malého okénka. Vlk vypadal děsivě a blížil se k jejich domu. Stoupl si za dveře a zaťukal. „Ahoj, jsem Alfons a chtěl jsem se zeptat jestli bych si s vámi mohl dát čaj.“ Tři prasátka se na sebe podívala „to je divné.“ šeptal Honza Pepovi. „Tak pojď dál“ vyzvala vlka Agáta. Otevřely se dveře vlk napřáhl tlapu před sebe. Potřásl Agátě kopýtkem „Alfons“ představil se „já jsem Agáta a tohle jsou moji bratři Honza a Pepa.“ „Těší mě“ usmál se vlk. „Přinesl jsem moje oblíbené sušenky.“ „To nás těší“ odpověděl mile Pepa už totiž zjistil, že vlk je hodný. „Taky nějaké máme“ přidal se Honza. „Super!“ nadchl se Alfons. „Udělám čaj.“ Oznámila všem Agáta a odešla do kuchyně. Honza začal rozbalovat své sušenky jednu si vzal do ruky a pomalu jedl. Každý si jednu snědl. zbyla tam pouze jedna. Honza si vzal a kousíček snědl „moji rodiče to nemají rádi“ konstatoval Alfons „nechápu to jak jim může nechutnat taková dobrota!“ přitom se začal hrůzostrašně naklánět nad Honzu, Pepa už už chtěl vykřiknout „nežer ho!“ Když v tu chvíli vlk otevřel v tlamu a… Mlask sušenka z Honzovi ruky byla pryč. „Alfonsi, chováš se nevhodně! Není zdvořilé někomu jíst z ruky.“ Povídá přísným hlasem vlčice která najednou stojí ve dveřích. „Ale… no mami…“ Chtěl něco říct Alfons jenže vlčice ho zarazila: „nevymlouvej se, ještě tě musím umýt.“ „Mami já jsem tu teď na návštěvě, nemůžeš mě jen tak vzít domů!“ Povídá Alfons, „ale samozřejmě že můžu jsem tvoje matka! A teď ti říkám pojď domů!“ Chytla malého vlka za tlapku a táhla ho pryč. Alfons začal kňučet a hlasitě naříkat „au mami to bolí, sedřeš mi záda! Nemůžu odtud odejít ještě…“ Už to nedořekl maminka ho odtáhla pryč a zabouchla dveře.
Tak končí naše pohádka milí posluchači a čtenáři.