Jednou když už skoro byly vánoce, tak v království pořád někdo pobíhal sem, tam a zase sem, pořád se něco vyvěšovalo, posouvalo, rovnalo, balilo, atd. No co asi dělala princezna? Taky pobíhala sem, tam, všude se motala a překážela, ale snažila se pomoct. Jenže se jí to nedařilo. Ono je někdy těžké pomáhat, když tam akorát překážíte. Ale ona se nemínila vzdát, takže pořád pobíhala, nosila, posouvala, když něco padalo, snažila se to chytat. No ale najednou na ni bafl veliký Santa Claus s pytlem dárků na zádech a povídá: „já sice nenosím dárky v Česku, ale už by si měla napsat dopis Ježíškovi, aby na tebe nezapomněl!“ „To nee!!! Nesmí na mě zapomenout!!! Musím napsat Tedymu o nový pelech, už je zničený, a Tedy psát neumí, aby mu napsal sám!!“ vykřikla nešťastně Špunťa. „Tak mu utíkej rychle napsat a pak dej dopis za okno!!“ řekl Santa a zmizel. Špuntadele bylo divné, že se tu zjevil Santa Claus. Ale došla k závěru, že je to jedno, raději by se teď měla zabývat tím dopisem. Takže běžela do svého pokoje, zavolala si Tedyho a spolu napsali:
Po napsání si to přečetli a byli spokojeni. Najednou někdo zaťukal na dveře. Ty se pomalu otevřely a do pokoje přicupitala krásná hvězda, jakoby právě spadla z oblohy. Špunťa se podivila, co se to dnes děje za zázraky. Ale mávla nad tím rukou a uvítala hvězdu ve svém pokojíčku. Ukázala jí, jak má krásně ozdobený malinký stromeček, jak má na stole tužky s vánočními čepičkami a sobíky. Hvězda byla nadšená, ale pak se zamračila. Špunťa se lekla, že se hvězdě na jejím pokojíčku něco nelíbí a zeptala se: „Co se děje, chybí mi tu něco?“ „Ne, jenom se mi nelíbí, jaký tu máš nepořádek.“ řekla hvězda, ale hned se usmála, protože si všimla dopisu, který ležel na stole. „To je pěkný dopis, měla by si ho 23. prosince dát za okno, aby si Ježíšek ten dopis mohl vyzvednout.“ řekla hvězda a odcupitala pryč. „No tak tak, jde se uklízet!“ vykřikla Špunťa, podívala se na ten binec v pokoji a řekla si: „nejdřív poličku, pak urovnám postel a nakonec stůl.“ Pustila si k tomu hudbu a opravdu uklidila rozházené věci na poličce, ustlala si postel a tužky na stole urovnala do kelímků. Abych pravdu řekla, Tedy jí trochu pomohl. „A je hotovo.“ oddychla si princezna. Nadšeně se podívala na Tedyho, pak na dopis, který ležel na stole a zamyslela se. „Myslím, že bychom ten dopis měli dát za okno už teď, aby podle něj mohl Ježíšek vybírat.“ „Brum, brum“ souhlasil Tedy. Vzali dopis a šli do hlavní místnosti, kde byl zatím jeden dopis, který patřil jedné její kamarádce z kuchyně. Dala tam ten svůj a Špunťa se chtěla jít podívat, jak vypadá její pokojíček. Jenže cestou potkali krále Koriandra a královnu Andreu. Princezna jim začala nadšeně vyprávět, jak na ni bafl Santa Claus, jak za ní přišla hvězda, jak si uklidila, jak napsala dopis a jak ho šla dát za okno už teď, aby si ho Ježíšek vzal dříve, aby podle něj mohl vybrat dárek. Když v tom se zarazila a povídá: „Vy jste Santu ani hvězdu neviděli?“ „Nee, my ne.“ řekli oba rodiče naráz s potutelným výrazem. „No to je škoda“ řekla Špunťa, a protože už byl večer šla spát. Takových dnů, kdy pořád někdo pobíhal sem, tam, něco rovnal, posouval a nosil, uběhlo asi deset a byl Štědrý den. Už od rána se Špunťa snažila ozdobit vánoční stromeček, až se jí to nakonec povedlo. No a pak musela jít s Tedym na procházku ven, protože potřeboval na záchod. Jenž jakmile se vrátila domů, okamžitě běžela do hlavní místnosti se podívat pod stromeček. A bylo tam tolik dárků, že se pod ten stromeček ani nevešly, tak některé ležely hned vedle. Princezna se k nim rozběhla a dívala se na jména napsaná na dárcích. Svolala všechny ze zámku, že už jsou dárky pod stromečkem. Všichni se seběhli a Špuntadela začala rozdělovat dárky jejich majitelům. Všichni byli nadšení, ale nejnadšenější byla asi Špunťa. Protože dostala sice jen dva, ale jak by řekla Špuntadela – „nejlepší dárky“ – panenku miminka a kočárek. Tedy dostal samozřejmě, co si přál, takže pelech a k tomu ještě kousací hračku.