Princezna a Míša

Jednou si Špunťa říkala, že by chtěla nové zvíře. Šla s tím tedy za maminkou Andreou, jenže ta se jí to snažila rozmluvit a tak ji navrhla jestli by nechtěla vyskouset pěstovat nějaké květiny. Princezna chvíli protestovala, ale nakonec souhlasila. Maminka jí řekla ať skusí první sukulenty že jsou jednodušší na pěstování. Špuntadela souhlasila a že se vydá do květinářství. Přemýšlela co by mohla potřebovat, vzala si nějaké peníze, tašku a deník aby si zapsala jak se o svou květinu má starat. Nasedla na Tedyho a vyrazili. Cestou běželi, aby tam byli co nejdříve. Když dorazili do obchůdku nikdo tam nebyl, tak Špunťa zavolala: „haloo, je tu někdo?“ Hned na to se ze skladu ozvalo: „hned tam budu!“ po chvíli vyšla mladá dívka. Okamžitě princeznu poznala, tak se uklonila, jenže špuntadela povídá: „neukláněj se já jsem špunťa. A jak se jmenuješ ty?“ dívku to velmi překvapilo, ale představila se: „Míša“ usmála se „co si budeš přát?“ zajímalo ji. „přišla jsem pro nějaký sukulent“ odpověděla princezna „jestli je teda máš.“ dodala. „jistě že ano. Pojď, ukážu ti je.“ popošli do zadní části květinářství a tam to bylo… úplná džungle sukulentů. Špunťa měla radost že má tak veliký výběr, jenže po chvíli ji smích přešel, protože nevěděla kterou má vzít. Poprosila Míšu aby ji pomohla s výběrem. „dobrá, máš nějakou představu?“ zajímalo Míšu. „no úplně ne.“ zesmutněla princeznička. „ale vždyť to vůbec nevadí. Ukaž mi,které se ti líbí.“ … Po nějaké době vybrali nádhernou aloe veru, s krásným medvědovým květináčem. Když šla Špuntadela zaplatit, začali se loučit, když v tom Špunťu něco napadlo: „ale vždyť my se vlastně vůbec nemusíme loučit, někdy k nám můžeš přijít!!“ „to bych mohla?!“ začla se radovat Míša. „jasně!“ souhlasila naše hrdinka. „tak ahoj, a zítra přijď.“ rozloučili se a od té doby Míša navštevuje Špunťu každý týden.