Bylo mi teplo, nic jsem neviděla, ale něco se o mě otřelo. Na kožíšku jsem ucítila hrubý jazyk, začal mi třít kožíšek, uslyšela jsem mňoukání: „Sojkotlapko, nepřestávej ji olizovat.“ Ozvalo se nějaké kňourání: „Kopretino, vezmi si ho a stejně jako Sojkotlapka,“ přikázal hlas. Měla jsem hlad, začala jsem kňourat a kníkat. Jazyk přestal. „Jezerní lístko, asi má hlad.“ – „Dobře, dej jí k Vločce.“ Najednou jsem měla v tlamičce něco dobrého a teplého. „No jo, dej si mlíčko,“ zavrněla moje maminka.
„Jak jim budeš říkat?“ ozval se nový hlas. „Ta s bílými flíčky bude Břečinka, ta po tatínkovi bude Javůrka a poslední Lístek.“
„Pěkný výběr,“ zhodnotil první hlas. Najednou je přerušila Jezerní lístka: „Hnědouško, mohla bys prosím přivést Mechovou tlapu? A zastav se v mém doupěti a vezmi maková semínka pro Vločku.“ – „Jasně, lístko.“ Zašustilo ostružiní, jak se Hnědouška prodrala ven. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se schoulila na Vločky bříšku do klubíčka a usnula.
„Tohle je Břečinka?“ ozval se hluboký hlas plný lásky. A byla jsem zase mokrá od něčího jazyka. Když otec odešel, z obou stran jsem vedle sebe ucítila sourozence. Zavětřila jsem a cítila jen Vločku, moji maminku, Javůrku a Lístka. Všude bylo ticho, a tak jsem znovu usnula.